Poslední dny bych rozhodně neřadila mezi ty produktivní. V pondělí jsem si lízala rány z původně nevinný grilovačky, ze který se vyvinula docela neslušná párty a ty další dva dny prostě nějak plynuly. Problémem je, že jsem, v důsledku tý poslední (i dalších) akce a taky v důsledku jiných věcí, který se (ne)dějou, zamyšlená jako Helenka Součková, a to se mi teda fakt nelíbí!
Poslední dobou se mi nějak nic nedaří. Hlavně když piju, připadám si jako extrémní loser a nebudem si lhát, ty pařbičky se mi poslední dobou nějak vymykaj. Asi stárnu nebo tak, ale moje tělo už nezvládá, co zvládalo a rozhodně nevydržim pít, co dřív, bez průseru. A to si myslim, že zas tak bez rozmyslu to do sebe neklopim (dokud jsem schopná se bránit). A nepiju ani nijak výrazně často, nejkratší interval je týden (a tim nechci říct, že piju každej tejden), a to je na prázdniny celkem dobrý skóre. A nejvíc nejhorší na tom je, že moje kamarádky, moje sparing kocovinový kamarádky, jsou buď umírněný nebo zadaný. S tim se potom špatně pracuje. A o tom dneska budu psát.
Na paření zbydete sami, a nebo musíte pařit s lidma, se kterejma byste za normálních (otázkou je, jestli není spíš normální, aby byly dvacítky zadaný, než naopak, ale o tom jindy) okolností nepařili, který vás neznaj v různejch stádiích opilosti, se kterejma prostě nejste vyladěný. Navíc se na vás ty zadaní kamarádi začnou koukat jinak, protože jsou klidnější a usazenější (pro ně se to rovná dospělejší, pro vás nudnější) a vy jste pořád mladý nevyřáděný hovado, který kalí do rána a pak skučí pod vlivem normální i morální kocoviny. Taky na seznamování se (a další věci) v zapadlých koutech barů koukaj jinak a vy tušíte, že vás za to tajně souděj, i když se snažej tvářit, že nesouděj, "protože to dělali taky" (="ale už mě to přešlo, tebe by to mělo přejít stějně...a vůbec, někoho si najdi").
Ale jak si můžete někoho najít, když nemáte s kym chodit na pivo a potkávat nový lidi? A nezkoušejte mi tvrdit, že můžete jen tak někoho potkat na ulici. Teda asi jo, když jsme hubená dlouhonohá nádherná éterická vílka. Nebo když se umíte s každym bavit na potkání a nedělá vám problém making friends. Já nejsem ani jedno, tudíž je pro mě návštěva restauračních zařízení nejlehčí způsob, jak se seznámit s někym novym. O tom, jak je to složitý potom, zase jindy. A seznamovat se s kamarádama přítelů mejch kamarádek se rozhodně nenechám. Pro mojí osobu není nic horší v týhle problematice, než nucený seznamování.
Rozhodně ale nejde jen o paření (jak říkám, nemusím to mít furt), spíš celkově o tu vlnu, na kterou je člověk naladěnej. Už to není ta stejná vlna, změnila se. Tim, že je člověk zadanej, je šoupnutej jinam než vy. A není to tak, že je to špatný. Období vztahy jsou fuj už mě bohužel přešlo. (Bohužel, protože období jó zkusila bych to, ale prostě nemám jak a s kym je mnohem míň pohodlý.) Nemusí to ani znamenat, že kamarádíte míň. Jen ta písnička, ve který jsme souzněli dřív, je teď jiná.
Suma sumárum, žít v okolí zadanejch kamarádek je věc minimálně složitá.
A jak to máte vy?